Osobní automobil v dnešní době vlastní kde kdo. Dokonce čtyřčlenná rodina, kde jsou děti už náctileté, mají klidně tři i čtyři auta. Každý má své auto, dojíždí s ním do práce, do školy a využívá ho ke všem cestám. Parkovacích míst pro auta je málo, podle toho také vypadají parkoviště ale i ulice, které často bývají převedené na jednosměrné, jelikož by se tam dvě auta vedle sebe nevešla. Čím dražší auto, tím lépe vypadá. Záleží, co také vydrží. Nejlépe se mají ti, kteří nemají o peníze nouzi a pořídí auto i svým dětem. To se děti akorát vychloubají, natankovat palivo pomalu neví jak, alkohol v krvi jim také neděla kdoví jaký problém a rychlost je pro ně běžná, proto se často stává, že mladí často zaviní nehodu. Řidičský průkaz na osobní automobil si může pořídit člověk, který dovršil 18 let.

Motorka je hezký doplněk. Bývá příjemně hlučná, samozřejmě čím silnější a mohutnější, tím lepší má zvuk a vzhled. Na ni už peněžně každý nemá, ale kdo si ji mohl dovolit nebo o ní přemýšlí, určitě si ji užije. Řidičské oprávnění je u motorek patrně liší. Rozlišují se síly motorů a podle toho se také odvíjí, v kolika letech můžete začít autoškolu.

Od 15 let si můžete udělat zkoušky na skútr nebo vozidla jedoucí maximální rychlostí 45km/h.

Od 16 let je možné mít papír na slabší motocykly do 125 ccm.

Od 18 let je možné udělat řidičák na motorku do 35 kW.

Od 24 let je pak možné vlastnit mašiny bez omezení.

To, že vlastníte řidičský průkaz, z Vás však nemusí dělat dobrého řidiče. Také se najdou tací, kteří milují rychlost a motorka je pro ně nutností. Papíry nestojí zase takový ranec, ale výdaje, které dáte při pořízení motorky, ať už nové či starší, jsou mnohem vyšší Je to však krásný odpočinek. Auto je stabilnější, má také všechny čtyři kola na zemi. Za deště je to vhodnější dopravní prostředek. Vejde se do něho více osob. Motorka je motorka a zážitky jsou krásné.

Některá pravidla silničního provozu u nás zná již malé dítě. Mezi ně patří jak ta, které se jej týkají, například přecházet silnici pouze na přechodu a na semaforu počkat, až bude svítit zelená, tak i taková, která zatím potřebovat nebude. Tím může být například fakt, že existuje něco jako maximální povolená rychlost.

Ta je jedním z nejvíce hlídaných pravidel. Pomáhají s tím nejen policisté, kteří často pořádají akce, kde pokutují ty, kteří ji překračují, ale také automatické radary. Ty vyfotí poznávací značku automobilu, který povolenou rychlost překročil, a jeho majiteli je následně zaslána pokuta.

Můžeme se samozřejmě ptát, proč je právě toto pravidlo tak přísně kontrolováno. Odpověď je, že hned z několika důvodů. Jedním z nich je fakt, že je poměrně snadné ji hlídat. Stačí jen radar, a to buď ruční, kterým disponují policisté, či automatický, který bývá nainstalován na některých místech. Je to tedy levné a jednoduché.

Další důvod je poněkud závažnější. Nedodržení předepsané rychlosti je jednou z hlavních příčin dopravních nehod. A je potřeba si také uvědomit, že čím rychleji automobil jede, tím větší jsou v případě nárazu následky pro jeho řidiče i další osoby, které v něm cestují. A je jasné, že počet dopravních nehod chceme, pokud možno co nejvíce snížit.

Problémem totiž, je, že si tyto skutečnosti mnoho řidičů neuvědomuje. Ne, to není přesné. Uvědomují si to, avšak mají důvěru ve své řidičské schopnosti, ať už oprávněnou či nikoliv, a tak nemají strach, že by se to mohlo stát právě jim. A to je chyba, která pak může stát život nejen je, ale i druhou stranu.

Proto se zde rozhodně nevyplatí podléhat přílišné sebedůvěře. I když máme několik desetiletí zkušeností s řízením, vždy se může stát něco, co nás překvapí. Zvláště když vezmeme v úvahu, že se počet vozidel na našich silnicích neustále zvedá. Věřte totiž, že za to riziko to rozhodně nestojí.