Koupě nového domu není rozhodně nic snadného ani levného. Proto je jasné, že se nechceme v žádném případě splést a vybrat špatně. Naštěstí se v tomto případě nemusíme spoléhat pouze na slovo prodejce či zástupce realitní kanceláře. Je již tradicí, že než podepíšeme jakoukoliv smlouvu, půjdeme se na onen dům podívat a prohlédneme si jej zevnitř i zvenčí. To by nám mělo dát poměrně přesný obraz o tom, zda je pro nás vhodný či nikoliv.

 

Bohužel je pravdou, že jen málokdo ví, na co se přitom zaměřit. A prodejce se samozřejmě snaží odvést pozornost od nedostatků a naopak vypíchnout přednosti – a je to pochopitelné, koneckonců chce prodat. My jako kupující bychom však měli být obezřetní.

 

 

Prohlídka by měla začít ještě předtím, než vejdeme dovnitř. Když se budeme blížit ke svému cíli, je dobré zpomalit a danou ulicí projet pomalu, abychom si ji mohli prohlédnout. Jaký dojem na nás dělá okolí? Je někde dětské hřiště či něco podobného? Jak frekventovaná ona ulice je?

 

Pokud jde o dům samotný, tak z vnějšku je vhodné věnovat pozornost případným prasklinám. To platí zvláště pokud se ona nemovitost nachází v blízkosti rušné silnice či železniční tratě. Otřesy způsobené projížděním aut či vlaků mohou narušit statiku.

 

 

Uvnitř se pak podívejte do rohů, především pak v kuchyni a v koupelně. Pátrejte po známkách plísně. Nepodceňujte také svůj nos. Rozhodně není dobrým znamením, pokud je v domě cítit zatuchlina. Také spáry mezi dlaždičkami nám mohou hodně napovědět, neboť se obtížně čistí.

 

Chtějte také vidět krovy a střechu. Zde si všímejte, v jakém jsou stavu, zda trámy nezačínají trouchnivět či zda se do nich nedává červotoč. Střecha sama by pak měla být bez jakýchkoliv děr. Koneckonců představuje hlavní bariéru proti dešti. Jistě, prodejce na vás možná bude koukat divně, avšak vy už jej nejspíš v životě neuvidíte, zatímco v onom domě budete žít i desítky let. Podrobnou prohlídku si rozhodně zaslouží.

Kdo z vás někdy na dovolené bydlel v pronajatém bungalovu? V domečku na pláži, kdy stačilo vyjít na verandu a byli jste téměř jednou nohou v moři, k tomu jste poslouchali šumění mořských vln. Nebo na kraji lesa, kdy stačilo vyjít na verandu a byli jste jednou nohou v lese a mohli sbírat houby, lesní maliny či jahody a poslouchat zpěvu ptáků. Bungalov je přízemní domeček, kde nemusíte chodit po schodech, vše je dostupné a uspořádané. Ale bungalov neoceníte jen na dovolené, můžete si postavit bungalov jako chatu nebo jako rodinný domeček. Bungalov l je jeden z mnoha typů domů, které si můžete nechat postavit tzv. na klíč.

Nemusíte se o nic starat, pouze si vyberete z mnoha variant, domluvíte si případné změny, rozmístění příček a rozvržení jednotlivých pokojů a pak jen čekáte, až vám firma zavolá, že se můžete začít stěhovat. Bungalov není rozhodně nějaké podřadné bydlení, je to klasický rodinný domek jako každý jiný, jen není na poschodí, což oceníte v pozdějším věku, kdy vaše nohy už nebudou po schodech běhat tak snadno jako za mlada. Vlastní bydlení v rodinném domku, to si možná říkáte, že je přepych, na který nemáte. Možná byste i našli finance, mohli byste si vzít hypotéku, ale nechce se vám o stavbu starat, nemáte žádné zkušenosti se stavbou.

A právě pro vás je tu řada firem, třeba Enerdomy, které staví domy na klíč. Vyberete si z katalogu typizovaných staveb, ale to neznamená, že si nemůžete provést změny ve vnitřním uspořádání domu. Velmi pravděpodobně si ale vyberete z nabízených typů, protože firmy nabízí širokou škálu již realizovaných domků a požadavky rodin jsou v podstatě velmi podobné. Všichni chceme prostorné, a přitom útulné bydlení. Chceme mít vše po ruce, ale přitom chceme prostorné pokoje, kde se nebudeme cítit stísněně. Bungalov je druh bydlení, které je vhodné také pro handicapované, protože v bungalovu nenajdete schody do poschodí.

Je hodně lidí, kteří mají domácí mazlíčky. Jenomže je také rozdíl mezi těmito lidmi, kteří mají domácí mazlíčky. Protože někdo má třeba domácího mazlíčka, který žije pouze nonstop venku a třeba do bytů anebo do domu vůbec nemůže. Ano, znám hodně, takových lidí mají třeba veliké psy anebo třeba hospodářství. Sice ano chápu, že třeba někdo si vezme nevezme domů, slepici nebo kačenu anebo prase. Ale s tím prasetem už bych mluvila a psala o patrně. Protože jsou opravdu malinkatá zakrslá prasátka. Říká se jim vietnamská prasátka. A ty si lidé právě berou domů? Jsou opravdu malinkatá, prý mohou mít tak pětadvacet kilo.

A to v dospělosti. Myslím si, že určitě takováto prasátka jistě určitě znáte. Já jsem také dříve chtěla takové prasátko do domu. Jenomže když jsem tohle řekla svému partnerovi, tak ten se zhrozil. Partnerovi doma stály vlasy hrůzou. Opravdu netušil, že si z něj nedělám srandu. On si myslel, že si dělám z něj jenom srandu, že bych chtěla zakrslé malé prasátko k nám do domu. On řekl, že jsem snad úplný blázen, že prý do domu vůbec takové zvíře nepatří. I když se mu popisovala obrázky a také všechno ukazovala, co je to za malé zakrslé prasátko, tak i tak to nechtěl. Řekla jsem mu, že je to zakrslé prasátko, které právě má být doma.

Partner řekl, že jestli chci nějaké zvíře domů, takže to bude jedině pes nebo kočka anebo třeba nějaký zakrslý králík. Jenomže my jsme už doma měli křečka. Ale s křečkem není doma taková zábava jako třeba, kdybych měla malé prase anebo psa. A tak jsem partnerovi řekla, že asi bude nejlepší nápad, když si pořídím psa. A pořídila jsem si mopse. Protože ten vypadá trošku jako prasátko. Ale abych se vrátila zpátky k domu? Samozřejmě, že i když mám doma zvířata, že chci udržovat dům v čistotě. Jsou lidé, kteří mají třeba domácí mazlíčky a mají je jako vlastní dítě. Třeba mají doma i vlastní místnost a tak podobně. Myslím si, že tohle je tak trošku přehnané, ale proti gustu žádný dišputát. 

Nikdy bych nevěřila, že po své tetě zdědím opravdu veliký dům. Byl to možná takový veliký statek. Říkala jsem si, že jsem vždycky celý život chtěla bydlet ve velkém domě, protože jsem také chtěla mít opravdu spoustu zvířat. Chtěla jsem hlavně chovat perličky, víte, co jsou to perličky? Je to něco jako taková větší slepice a je krásný kropenatá. Také jsem se o perličkách dozvěděla, že umí opravdu hodně děvče opravdu hodně nahlas křičet a že prý to odradí opravdu každého nepřítele. Dokonce to prý odradí i potkana, a dokonce i lišku. Takže takovéto perličky jsem chtěla mít na svém statku.

Anebo u velikého domu moje teta mi tento dům nechala a přepsala na mě, protože jsem se o nich posledních sedm let opravdu řádně starala. Také bych chtěla zmínit, že jsem se nestarala o tetu jenom kvůli tomu, aby potom svůj dům či statek přepsala na mě. Já jsem totiž měla práci z domova, a tak jsem potom měla opravdu spoustu času. Starala jsem se o tetu opravdu hodně ráda. Nevím proč, ale zbytek rodiny mi tohle vyčítali. Říkali, že bych měla tento dům prodat a že peníze bych měla rozdělit mezi dalších šest lidí. Tohle jsem samozřejmě neudělala.

A víte, proč jsem tohle neudělala, protože moje teta do závěti napsala, že tento dům si nepřeje, aby byl prodaný a že chce, abych ho užívala pouze jenom já. Takže jsem tohle dodržela. Netajím se tím, že jsem byla ráda, že jsem celý dům zdědila já. Nakonec se se mnou moje sestra pohádala a asi pět let se mnou vůbec nemluvila. I když tohle bylo takové špatné a já jsem za to nemohla. Jenom jsem udělala to, co moje teta napsala do závěti, že nemám prodávat veliký dům a že si ho mám nechat a že mám veliký dům užívat. To si jenom já. A tak jsem si pořídila ještě k tomu dva psi, opravdu krásné dva velké německé ovčáky a potom také několik králíků a také několik slepic.