Vždycky jsem si strašně přála mít domeček. Ale takový domeček prostě něco obnáší, něco stojí, a když jsme mladí, tak nemáme skoro přehled o penězích, protože nám to tak nepřipadá, že všechno je tak strašně drahé. Jakmile dospějeme a najednou máme nějakou tu starost, tak nás to napadne trošku úplně jiným způsobem, a hlavně naše myšlení je úplně jiné. Já jsem přesně tohle pocítila, když jsem byla mladá, a najednou, jak už jsem dospěla a chtěla mít svoji rodinu, jsem to cítila a vnímala tu situaci úplně jiným způsobem.

Strašně jsem si přála domeček a nevěděla jsem, že to není vůbec jednoduchá záležitost a že to je velká dřina, aby člověk měl ten dům. Stálo mě to strašně mnoho úsilí, protože do dneška svůj vlastní domeček nemám, protože na něj vlastně svým způsobem ani nemám, a domy se hrozně zdražují. Myslím si, že je to až naprosto přehnané, což nejsem jediná, která tohle tvrdí. Samozřejmě se ale musíme přizpůsobit životu, a proto vlastně žiju už několik let v pronájmu, i přesto, že ty peníze neustále vlastně jak kdyby vyhazujeme do koše.

Ale máte to bydlení, tak i přesto je to prostě vyhazování peněz, ale pokud vám nic jiného nezbývá, musíte žít v pronájmu, který vám dá to zázemí a krásnou střechu nad hlavou, abyste se cítili trošku jako doma a abyste to měli trošku i hezké. V životě to snadné není, protože pořád musíme řešit nějaké věci, poznáváme nové věci a musíme se přizpůsobit tomu všemu, co prostě v tu chvíli zrovna je možné. A kolikrát si říkáme, že to ani nestojí za to, abychom se někdy za to zlobili, protože v životě nás potká toho mnoho a pořád bychom se mohli rozčilovat, a nestojí to za to. Proto musíme přijmout život takový, jaký je, a já jsem se tohle přesně naučila, protože teď už neřeším tolik těch věcí, ale snažím se žít tak, jak je to možné. Tohle se ale každý v životě učí.