Když se řekne dítě, většinou si je představíme plné energie, jak se venku někde honí s kamarády. To se však pomalu stává věcí minulosti. Stále častěji totiž vídáme, že děti všech věkových kategorií jsou obézní, a celkově mají nechuť nejen ke sportu, ale k pohybu celkově. O tom, že to není ani zdaleka ideální pro jejich zdraví, asi není třeba diskutovat. Je tedy vhodné se podívat, proč již děti nemají o sport zájem.

 

Jistě, můžeme říkat, že jsou dnes líné, avšak to není tak docela pravda. Jistě, každý člověk je založen tak, aby chtěl žít co nejpohodlněji, avšak u dětí je to vyváženo jejich zvídavostí a velkým množstvím energie. To, že se nechtějí hýbat a sportovat, tedy není až tak jejich vina.

 

 

Ta leží z velké části na rodičích, kteří se jim dnes již tolik nevěnují. Namísto toho je raději nechávají před tabletem či televizní obrazovkou, které je zaměstnají, aniž by bylo potřeba nějakého pohybu. To spolu s více kalorickým jídlem, které dnes většina dětí dostává, znamená, že tloustnou již v raném věku. V tom případě je pak pochopitelné, že pro ně sport nebude příjemný, a nevytvoří si k němu pozitivní vztah.

 

 

Co tedy můžeme dělat? V první řadě by samozřejmě bylo dobré začít u rodičů, avšak toho se nejspíše nedočkáme. A je pravdou, že mnoho z nich skutečně nemá čas se svému potomku tak věnovat, neboť oba musí chodit do zaměstnání, a vzhledem k vyššímu odchodu věku do důchodu do práce často chodí i babička s dědou. Dítě si tedy musí většinou vystačit samo. Ovšem bylo by dobré, kdyby rodiče svým dětem skutečně vařili možná náročnější, ale zato zdravější jídla.

 

Na státní úrovni by potom pomohla popularizace sportu jako takového, a zejména některých odvětví. Také by neuškodilo lepší zázemí ve sportovních družstvech, neboť zde je kolikrát situace více než tragická, a rodiče své dítě raději do takového klubu nedají. A to je škoda pro všechny zúčastněné.

Dnes existuje mnoho nejrůznějších druhů sportů. Je pak pochopitelné, že některé z nich jsou populárnější než jiné. Mezi ty, které se nachází spíše na okraji zájmu, se pak nachází i cyklistika. Ta se totiž nezdá lidem dostatečně zajímavá. Samozřejmě, můžeme namítnout, že denně potkáváme cyklistů mnoho, a je to pravda. Většinou však jezdí pouze rekreačně. Jen málokdo se jí věnuje skutečně profesionálně a jezdí na velké závody. Především proto, že tyto nemají v podstatě žádnou publicitu.

 

 

Pravda, je zde Tour de France, avšak to je v podstatě jediný cyklistický závod, který mnoho lidí zná. Přitom je jen jedním z mnoha. Důvodem je nízká mediálnost tohoto sportu, kdy jej v televizi v podstatě neuvidíme.

 

Zatímco například u hokeje či fotbalu najdeme i v hlavním vysílacím čase přímé přenosy i zahraničních lig, pokud jde o cyklistiku, pak zde nemáme ani domácí závody. Jistě, několik málo jich je, avšak ty najdeme často pouze v sestřihu a jen na sportovních kanálech. V hlavních zprávách o nich obvykle není zmínka, snad jen v případě nějakého skutečně velkého úspěchu. Jistě, slyšíme v nich o hokeji, fotbale, a leckdy i tenisu, o závodech na kole však nikdy.

 

 

Jistě, má to svůj důvod. Tím je fakt, že jsou divácky v podstatě neatraktivní. Lidi u televize jednoduše nebude bavit sledovat třeba půl hodiny někoho, jak jede po silnici na kole, kdy se jen málokdy děje nějaká změna. A pokud jde o cyklocross, pak sledovat závodníky, jak jeden po druhém projíždí stále stejnou dráhu, se také brzy omrzí. Jelikož pak televizím jde především o sledovanost, je pochopitelné, že tyto přenosy nepouští.

 

Znamená to tedy, že cyklistika není zajímavá? Tak tomu není, avšak laikovi, kterými je většina lidí u televize, toho příliš neřekne. Je to tedy jeden z těch sportů, který zaujme pouze skutečné nadšence – a možná je to tak i dobře.

Podle mého názoru je sport pro každého člověka opravdu hodně důležitý, protože když člověk sportuje, tak vlastně také se cítí více v pohodě. Jeho tělo jak fyzické, tak také samozřejmě psychická stránka jsou na tom o mnoho lépe, než kdyby člověk vůbec nesportoval. Protože je nad slunce jasné, že když člověk sportuje, tak se cítí lépe. Tedy osobně alespoň já neznám nikoho, kdo by mi řekl, že tím, že sportuje, že by se cítil špatně každý. A člověk, který sportuje nebo dělá něco nějakou aktivitu, tak se vždycky ve většině případů cítí dobře. Já to alespoň takhle mám a také znám hodně lidí, kteří mi tohle potvrdí anebo říkají to samé.

Co říkám já. Že když se lidé pohybují a hýbou se, že je jim lépe. Ono se nejenom tak říká, že když je člověk nešťastný nebo smutný, že se má projít, že si má udělat malou procházku, a to se dělá i po jídle. Když se třeba člověk přejí na nějaké oslavě nebo na nějaké zábavě, tak se doporučuje, aby se šel člověk někam projít. A já si myslím, že tohle je pravda, protože vlastně, když chodíte, tak tím rozpumpuje krevní oběh a také tělo, dokonce i ženy, které rodí a nemohou porodit, tak se říká, že by měly chodit, že hlavně nesmí ležet. 

Když mi tohle řekli v nemocnici, tedy na porodnici, tak jsem opravdu málem zešílela a málem jsem omdlela, protože vůbec jsem nevěděla, jak mám chodit, jak se hýbat, když jsem zrovna rodila, bylo to opravdu hrozné a nevěděla jsem si rady. Ale abych se vrátila zpátky ke sportu. I když už mám šest let po porodu, tak jsem se vrátila zpátky k cyklistice. Sice to není nic extra, není to nic takového luxusního anebo extra sportovního, ale cyklistika mě jednoduše baví. Tak ke mně těší, že právě můj partner a moje starší sestra také mají rádi cyklistiku, takže všichni tři jezdíme občas na cyklistické výlety. Dokonce i sestra si našla partnera, který má rád cyklistiku.